Úvodní paragraf

Kam směřuje psychedelická renesance?

Je to jedenáct let, co psychiatr, vědec a spisovatel Dr. Ben Sessa vydal svou knihu (I), kde předal vzrůstajícímu zájmu pro psychedelika v mainstreamové kultuře jméno “psychedelická renesance”. Jedná se o renesanci jelikož takovýto zvýšený zájem již existoval, ale v roce 1971 byl potlačen tím, že tyto látky byly zakázané na globální úrovni Spojenými Národy. Jako akademik a klinický doktor Sessa volal po změně společenského přístupu k drogám jako LSD, DMT, lysohlávky a MDMA a při tom se opíral o výzkum, který prokazuje jejich potenciál pro léčbu řady diagnóz ve zdravotnictví. Že psychedelika mají potenciál i pro zdravé lidi mimo zdravotnictví zmínil krátce pod titulkem „Reakreační užívaní drog pro psycho-spirituální růst“. Tímto kategorizoval využívání psychedelik na buď léčebné nebo rekreační, což je dle mě příliš jednoduché a také problematické. Problematické, protože když se bavíme o drogách, tak slovo “rekreační” má v naší kultuře negativní význam, kterým jsou jisté druhy užívání psychedelik znehodnocovány. A příliš jednoduchý, protože existuje řada psychedelických praktik, které jsou někde mezi rekreací a léčbou (např. samoléčba nebo sebe rozvoj) nebo mohou mít navíc jiné prvky (např. šamanské ceremonie, umělecká práce, mikrodávkování).

Co však jeho kniha dokázala je, že dala dnešní éře psychedelické kultury jméno, které se ujalo. O psychedelické renesanci se dnes píše ve vědeckých žurnálech(II) a v médiích světových(III) i českých (IV). Skrze takovéto kanály se témata spojená s psychedeliky dále dostávají do mainstreamu, kde mění myšlení lidí širší veřejnosti. Jaká témata to však jsou?

Podobně jako v knize od Bena Sessy, to jsou témata orientující se hlavně na užívání psychedelik v rámci zdravotnictví. Sami zvažte, jestli jste již slyšeli o termínech jako psychedeliky asistovaná terapie, psychedelická klinika nebo o potenciálu psychedelik v léčbě deprese, závislostí, post-traumatické stresové poruchy (PTSD) a jinými diagnózami. Nejsem však sám, který si tohoto vývoje psychedelické renesance všímá. V roce 2020 mě zaujala prezentace v Praze, kde mexický antropolog Gabriel Amezcua Noriega pomocí své magisterské práce(V) identifikoval čtyři psychedelické subkultury. Každá z nich má svou ideologii, skrze kterou chápou a jednají ve světě pro dosažení svého cíle. Mezi tyto subkultury patří ta experimentální (kde cílem je svoboda), tradiční (spiritualita), ale ty dvě dnes nejmocnější jsou právě subkultury vědecké (výzkum) a byznysové (peníze), které společně udávají směr psychedelické renesanci vůči medikalizaci.

Proč medikalizace nestačí?

Medikalizace je změna legislativy pro psychedelika, která zpřístupní jejich užívání pro léčbu diagnóz v rámci zdravotnictví. Šamani s jejich metodami mimo západní zdravotnictví a psychonauti, kteří diagnózu od zdravotníka nemají, tedy zůstávají v undergroundu. Snad nejjasnější příklad medikalizace najdeme v Austrálii, kde se vláda nedávno rozhodla dát psychiatrům možnost předepsat psilocybin nebo MDMA na léčbu určitých pacientů (detailnější rozbor v češtině najdete zde). O medikalizaci také slyšíme u nás a prakticky z malé části již proběhla, když v Praze s pomocí investiční skupiny Miton vznikla klinika Psyon. Zde trénovaní odborníci poskytují vybraným pacientům (zatím jen) ketamimen asistovanou terapii(VI).

V USA si investoři, jako například miliardář Peter Thiel, také uvědomili potenciál psychedelického zdravotnictví. Navíc se proslavilo mikrodávkování a to zejména mezi lidmi v nadnárodních korporacích v Silicon Valley. Nyní již existuje celý průmysl, který na americkém akciovém trhu má 50 psychedelických korporací, kdy tři z nich mají hodnotu nad jednu miliardu USD (VII). Najdeme zde i tendence ke komercializaci, přehánění s tvrzeními a agresivnímu patentování(VIII), což jsou součástí stinné stránky dnešní psychedelické renesance. Tyto stinné stránky jsou dobrým důvodem, proč bychom se měli pozastavit a kritický zvážit vývoj integrace psychedelik do mainstreamu. Chceme psychedelický kapitalismus s chamtivostí nebo doufáme, že právě pomocí psychedelik z takovýchto tendencí dokážeme vyrůst?

Zde mi přijde relevantní citát z nejnovější knihy Stanislava Grofa, kterým reaguje na vážnost globální krize, ve které se nacházíme…

„Poznatky, které vzešly z výzkumu holotropních stavů vědomí, přinášejí nové vhledy ohledně povahy a kořenů lidské agresivity a chamtivosti a mohly by vést k rozvinutí účinných strategií ke zmírnění destruktivních a sebedestruktivních tendencí lidského druhu.“
(Cesta Psychonauta – díl druhý, 2019, str. 156)

Stinné stránky však nejsou tím jediným, čeho bychom si měli být vědomi. Medikalizace je často vnímána jako slib, který nám členům psychedelické kultury dodává naději, že legislativu skutečně jde změnit. Slib, že zdravotnictví je pouhým prvním krokem psychedelické renesance, po kterém přijdou další změny legislativy, které rozšíří přístup lidem i mimo zdravotnictví. Ben Sessa tohle ve své knize pojmenoval rekreačním užíváním pro psycho-spirituální růst. Slovo slib zde používám naschvál, protože mimo lákavou představu a víru v dobrá slova lidí, kteří již aktivně budují psychedelický zdravotnický průmysl, nemáme moc důkazů o tom, že budou skutečně investovat svůj čas a peníze do následujícího rozšiřování přístupu. Medikalizace by pro většinu nynějších velkých hráčů v psychedelické kultuře vytvořila možnost sebe-obživy skrze klinickou práci s psychedeliky. Opravdu pak budou investovat svůj volný čas na propagování širšího přístupu k psychedelikům, který by navíc mohl ohrozit výdělečnost jejich byznysu? Jako příklad zde můžeme zvážit to agresivní patentování, které spíše vypovídá o snaze přístup monopolizovat než demokratizovat. Nebo pak také kauzi Compass Pathways, kde tato jedna z největších zdravotních psychedelických korporací vytvářela rezistenci vůči širší formě zpřístupnění psychedelik v Oregonu, kterou si přímou demokracií odvolili zdejší občané před pár roky(IX).

Ve slibu medikalizace nacházíme naději, ale je nutné zvážit, že korporace mají vůči svým majitelům povinnost maximalizovat výdělek. Je tedy málo pravděpodobné, že budou hájit rozšíření přístupu, protože by se tím dobrovolně vzdávali svých výhodných tržních podmínek. Například by tak riskovali, že někteří z jejich potencionálních pacientů/zákazníků budou chodit místo jejich kliniky za autentickými šamany anebo jinými psychedelickými modalitami léčení. Ovšem dle Národního Psychedelického Výzkumu 2019-2021 je v Česku značná část obyvatelstva, která již užívá psychedelika v undergroundu nejen jako zábavu, ale právě i pro osobní rozvoj, spiritualitu a existenční otázky (X). Pro ty z nás, kteří do této skupiny spadají a nemají jednu z vybraných diagnóz, medikalizace jednoduše není řešením.

Co by tedy tím řešením být mohlo?

Je čas pro psychedelické kulturní obrození?

Můžeme se podívat na ten případ Oregonu, kde dospělí občané již nyní mohou chodit za licencovanými facilitátory na psilocybinová sezení, a to z jakéhokoliv důvodu (nejen léčba diagnózy). Přístup teda mají lidé, kteří chtějí psilocybin pro léčbu, spiritualitu, osobní rozvoj nebo i filozofickou kontemplaci. Toto rozšířené zpřístupnění lysohlávek děla z Oregonu průkopníka v psychedelické renesanci. A způsob, jakým se ke změně dostali je možné uplatnit ve všech demokratických zemích, protože se jedná o praktikování jedné ze základních demokratických hodnot.

Ke změně se můžeme dostat dvěma směry – shora dolů, což má podobu tlačení na změnu přemýšlení politiků a byrokratů ze strany psychedelických korporací a elitních figur, což dnes vidíme spíše u medikalizace, ale také obecně (lobování atd.). Ta alternativa, o které mluvím je změna zdola nahoru, kde se změní přemýšlení a diskuse o psychedelikách mezi námi občany, a tedy i mainstreamové kultuře. Jakmile bude většina obyvatel podporovat, nebo aspoň neoponovat, rozšířenému zpřístupnění psychedelik, tak na změně začnou pracovat i členi politických stran, které mají občany zastupovat… teda pokud jim půjde o popularitu, hlasy a peníze.

To, jak občané uvažují o psychedelicích, a jak se o nich mezi sebou (ne)baví, ovlivňuje veřejnou diskusi neboli naše kolektivní vědomí. Na to jsou právě napojeny ty demokratické hodnoty, které můžeme vidět například ve schopnosti vézt společnou, slušnou a otevřenou diskusi, nebo si vzájemně vyslechnout naše názory a opatrně je také zvážit. Z života vím, že během takových kvalitních diskusí si můžeme uvědomit, že přehlížíme něco, co druhý naopak zdůrazňuje, což popisuje procesy učení, zvyšování vědomí nebo i symbol Yin-Yang.

Takto se časem můžeme konstruktivně posouvat dále, jako jednotlivci i jako kolektiv. Zdokonalovat se v takovýchto schopnostech nazývám mezilidským rozvojem. Ovšem stačí se podívat na Facebook nebo na politické debaty a zjistíme, že takové smysluplné interakce mezi lidmi jsou dnes spíše vzácné, což však neznamená, že změna není možná.

Například dlouholetá práce zahraničních i českých expertů a organizací částečně destigmatizuje psychedelická témata ve veřejnosti. Lidé se taktéž dozvídají o jejich léčivém potenciálu. Významnost těchto kolektivních změn v našem chápání psychedelik se projevily i u nás v ČR v nedávné a známé kauze Kordysových, když trestaným poskytovatelům ayahuasky tehdejší prezident Miloš Zeman udělil milost. Tenhle čin vnímám jako důkaz, že česká kultura je připravena na živější diskusi o psychedelicích.

Nabízím tedy něco, co zde ještě nebylo, a to je společenské hnutí – Psychedelické Kulturní Obrození, které je postaveno na mezilidském rozvoji s misí integrovat psychedelika do mainstreamové kultury. Jak můžeme kultivovat více harmonické vztahy a demokratické rozhodování v našich životech? Workshopy, které již v rámci hnutí organizujeme, odpovídají právě na tuto otázku a jste na ně zváni. Workshopů a psychedelických projektů však může přibývat, jak napověděly nápady, které během posledního měsíce přišly od již existujících členů. S námi neočekávejte pasivní poslouchání před pódiem s expertem u mikrofonu. Zde se snažíme sedět na stejné úrovni a podporovat aktivní zapojení do dění všech přítomných. Chcete být součástí prvního psychedelického hnutí? – (link s pozvánkou)

Odměnou této práce může být nejen legislativní zpřístupnění psychedelik v ČR, ale také podílení se na obrození kultury směrem k většímu porozumění, smysluplnosti a harmonii. Já k tomuto všechny odpovědi nemám, ale věřím, že společně k nim dojít dokážeme.